21. října 2009
Dobrý den pane deníku.
Když jsem se dnes probudil, zjistil jsem, že jsem včera usnul.
A také jsem zjistil, že mi všichni ujeli... jsem velmi smutný.... Nikde nikdo, nemám sebou ani babičku, jenom Marka a sáňky. Začal jsem běhat do kolečka, protože jsem si myslel, že mě to zachrání. Bohužel jsem pouze narazil do stromu. Ale docela se mi to líbilo, bylo to jako bych byl na LSD, jaku už jsem cca před týdnem byl. Ach jo...
Rád bych podotkl, že nevím co mám dělat, a navíc se mi za chvilku vybije baterka v mé internetové kalkulačce, z které píšu tenhle deník. Není to nic pěkného.
Musím se zachránit. Když jsem doběhal, začal jsem shánět jídlo. Našel jsem banánovník. Byl na něm jediný banán. Z toho se mi hned postavilo pero, a jak to Marek vidět, hned se mi do něj přez kalhoty zakous. Bolelo to moc.
Takže abychom si to shrnuli, mám:
Banán (1 ks), mapu (0 ks), sáňky (1 ks), Marek (1 ks), orientaci v terénu (0 ks), orientaci homosexuální (1 ks) .
Banán jsme si rozdělili přesně na půl (já měl tu větší půlku), a rozhodli jsme se, že se zabavíme. Hráli jsme na doktora, na honěnou (to byla velká zábava!), na rodinu (oba jsme byli tátové) a třeba i jméno-město-zvíře-věc .... Bohužel jsme skončili, když jsme nemohli vymyslet jméno na B. Napadla mě Babička, ale ta nemá tak velké písmeno na to, aby byla jméno (spíš věc).
Když nastal večer, nastala i zima. Rozhodli jsme se, že se vzájemně zahřejeme třením. Marek o mě třel sáňky a pak klepal kosu. Keksík kosu by klepal tak, až by klep psa. To Marek neumí, takže smolíček.
Už je tak 16:23, takže za chviličku bych měl jít spinkat. Baterku v kalkulačce mám skoro vybitou, takže se obávám, že tohle je ten poslední deník, který píšu tady z toho lesa. Až přijedu domů, dám si jí na nabíječku. Už se moc těším. Ale zatím to vypadá, že než se dostaneme s Markem domů, asi psát nebudu, takže zatím pápá a dobrou noc:-*